Poslední měsíce vedu zajímavé rozhovory s lidmi z digitálního světa. Vývojáři, designéři, marketéři, všichni sdílíme podobnou úzkost. Už nebudeme potřeba? Nahradí nás AI? Myslím si, že AI může být hrozbou, ale jinak, než si většina z nás představuje, ale to je téma na jiný článek. V marketingu a PR jde o něco, co AI ještě úplně nezvládá, a upřímně si nemyslím, že to v nejbližší době dokáže. Je to vlastně i důvod, který mi několik klientů sdělilo v loňském roce, když od větších agentur přešli k nám. Pocit, že se o ně někdo postará. Pocit, že jsme tu pro ně. Že budujeme společně něco víc než jen kampaně, ale tvoříme myšlenky, vize a vztahy. Mezi sebou, se zákazníky, s novináři, s komunitou. AI může být skvělý nástroj. Ale nástrojem by měl zůstat.
Co se změnilo (ale ne tak, jak si všichni mysleli)
AI nám nevzalo práci. Vzalo nám bullshit. A to je skvělá zpráva.
Když si vzpomenu na rok 2023, kolik hodin jsem strávila přepisováním poznámek z meetingů, tvorbou prvních verzí textů, které jsem stejně kompletně přepsala, nebo researchemem základních informací o klientovi. Dneska? Claude mi přepíše hodinový meeting do strukturovaných poznámek za dvě minuty. ChatGPT mi vytvoří první kostru tiskové zprávy, kterou pak přepíšu vlastním hlasem. Perplexity mi najde všechny relevantní informace o novém klientovi, jeho konkurenci a tržním prostředí.
Ale tady to končí.
AI mi nikdy neřekne, jestli je teď správný moment poslat tiskovou zprávu do Respektu, nebo počkat ještě týden. Nerozhodne za mě, jestli klientův Instagram post zní autenticky, nebo jako generický marketing blábol. Nepozná, že novinářka z Hospodářek má ráda konkrétní data a ekonomické souvislosti, zatímco redaktorka ze Heroine chce příběh a kontext.
Minulý týden jsem pracovala na kampani pro udržitelnou módní značku. AI mi pomohla sestavit seznam médií, vytvořit první verzi tiskové zprávy a najít relevantní data o trhu. Ale strategické rozhodnutí, jestli jít cestou osobních příběhů designérů, nebo tvrdých dat o ekologické stopě? To jsem musela udělat já. A pak jsem strávila hodinu na telefonu s novinářkou, vysvětlovala kontext, sdílela zákulisí, budovala vztah. To AI neudělá nikdy.
V butikové agentuře jsme dneska paradoxně lidštější než kdy předtím. Protože máme čas. Čas na strategii, na rozhovory, na pochopení toho, co klient skutečně potřebuje a ne co říká, že potřebuje. AI nám vzalo rutinu. Dalo nám prostor být tím, čím bychom vždycky měli být, tedy strategickými partnery, ne jen výrobnou obsahu.
Co zůstalo (a proč je to důležitější než kdy dřív)
Vztahy se budují pořád stejně. Osobně, upřímně, dlouhodobě. A tady AI nemá šanci.
Když jsem v roce 2020 vymýšlela název Brunch Marketing, nešlo jen o hezkou metaforu. Šlo o filosofii. Ty nejlepší vztahy se skutečně budují na brunchi. V pohodě, bez stresu, s časem si popovídat a pochopit se. A v roce 2026 je tahle myšlenka relevantnější než kdy předtím. Právě proto, že všude kolem nás jsou AI nástroje, automatizace, templaty a „efektivita“.
Lidé chtějí pracovat s lidmi. Ne s promptem. Ne se systémem. S někým, kdo je zná, pamatuje si detaily z minulých schůzek, všimne si, když něco není v pohodě. S někým, kdo rozumí jejich hodnotám, protože je sdílí.
Minulý měsíc mi volala klientka. Potřebovala poradit s krizovou komunikací. Nic dramatického, ale citlivá situace. Mohla jsem jí poslat bullet pointy přes e-mail. Místo toho jsme se sešly na kávě. Hodinu jsme probíraly nejenom řešení situace, ale i to, jak se cítí, co ji trápí, co potřebuje změnit dlouhodobě. Výsledek? Nejenže jsme vyřešily konkrétní problém, ale vybudovaly jsme ještě hlubší důvěru. To AI nenahradí.
Reference a důvěra se nedají automatizovat. Když mi nový klient řekne: „Doporučila vás mi kamarádka, říkala, že jste jí fakt pomohli a že jste super komunikovali,“ to není výsledek perfektně napsaných textů. To je výsledek toho, že jsme se o ni skutečně starali. Že jsme odpovídali na e-maily i večer, když to bylo důležité. Že jsme slavili její úspěchy, jako by byly naše. Že když měla těžké období, nebyli jsme jen dodavatelé služeb, ale partneři.
V butikové agentuře pracujeme s klienty, kteří sdílejí naši filosofii. Udržitelnost, lokální značky, autentický přístup. To znamená, že každý projekt je osobní. Nemůžeme vzít každého klienta, který zaklepe. Vybíráme si. A oni si vybírají nás. To není transakce. To je vztah.
A tyhle vztahy, ty se pořád budují u kávy a na schůzkách. Někdy i na skutečném brunchi.
Jak vypadá náš běžný den
Ráno začíná kafem a screeningem médií. Stále. I v roce 2026. Procházíme online vydání, čteme, co je nového v udržitelnosti, jaké značky se objevují v médiích, co řeší kreativní průmysl. AI mi může poslat newsletter se shrnutím nejdůležitějších článků, ale nemůže mi říct, co z toho je relevantní pro mého konkrétního klienta nebo v čem je skrytá příležitost, která ani nemusí být tak hned zřejmá. Nemůže mi říct: „Hele, tohle by bylo perfektní téma pro Facebag, přesně do trendu, o kterém jsme minulý týden mluvili.“
Dopoledne patří klientským schůzkám. Někdy přes Google Meets, někdy osobně. Záleží na tom, co zrovna řešíme. Ale i ty online schůzky jsou pořád o rozhovoru, o naslouchání, o tom všimnout si, co klient neříká nahlas. Odpoledne je čas na tvůrčí práci. Strategie, psaní, konzultace. Tady AI funguje jako asistent. Potřebuju rychle najít statistiku o udržitelné módě v Česku? Perplexity. Chci první verzi LinkedIn postu o novém produktu klienta? Claude mi vytvoří kostru. Ale pak přijdeme my. Přepíšem to hlasem klienta. Přidáme detail, který známe z našich rozhovorů. Upravíme tón, aby to neznělo jako všechny ostatní posty o udržitelnosti. Aby to znělo autenticky. Protože autenticita se dá napsat jen když člověka skutečně znáte.
Včera jsem psala tiskovou zprávu pro nového klienta. AI mi pomohla se strukturou, s formulacemi. Ale větu o tom, že zakladatelka začala vyrábět své krémy, protože trpěla ekzémem a žádná kosmetika jí nepomáhala? Tu jsem napsala já. Protože jsem s ní seděla v její dílně, viděla jsem nadšení v jejích očích, když mluvila o přírodních surovinách. Viděla jsem, jak je hrdá na to, co vytvořila. A to není informace z briefu. To je něco, co získáte jen když sedíte s někým u stolu a posloucháte.
Stále trávím víc času budováním vztahů než tvorbou obsahu. A to je přesně tak, jak to má být.
Proč butikový přístup dává v AI éře ještě větší smysl
Velké agentury by mohly být jednou nahraditelné AI. A to není zlomyslnost, to je prostě realita.
Když pracujete s agenturou, kde jste číslo v CRM systému, kde váš account manager mění každých šest měsíců a strategie vzniká podle šablony, kterou použili už stokrát – co přesně vám taková agentura dává navíc oproti dobře naučenému AI modelu? Generické tiskové zprávy plné frází typu „jsme jedničkou na trhu“ umí napsat ChatGPT. Dokonce možná líp, protože aspoň nepoužije „více než“ před každým podstatným jménem.
Butikové agentury fungují jinak. A v roce 2026 je to konkurenční výhoda.
Známe každého klienta osobně. Ne jeho brief. Jeho. Známe jeho obavy, ambice, historii. Víme, proč dělá, co dělá. Když designérka říká, že chce „víc viditelnosti,“ nepošleme jí standardní balíček služeb. Sedíme si s ní, ptáme se, co viditelnost pro ni znamená. Chce víc prodejů? Chce, aby ji vzali vážně jako umělkyni? To jsou dvě úplně různé strategie. A AI nemůže zjistit správnou odpověď, dokud se nezeptáte těch správných otázek.
Zaměřujeme se na udržitelné a lokální značky. To není jen marketing positioning. To je skutečné přesvědčení. Pracujeme s lidmi, kteří mění české prostředí. Vyrábějí eticky, myslí dlouhodobě, odmítají fast fashion a fast profit. A s těmito klienty nemůžete pracovat podle šablony. Musíte rozumět jejich hodnotám. Sdílet je. Protože když píšete o udržitelnosti pro klienta, který to myslí vážně, nejde jen o buzzwords. Jde o autenticitu. A autenticitu AI nenaprogramujete.
Nejsme poskytovatelé služeb. Jsme partneři. Když klientovi nejde byznys, bolí nás to. Když uspěje, slavíme s ním. Když řeší krizi, jsme tam. Ne proto, že je to v našem scope of work. Ale proto, že skutečné partnerství funguje takhle.
Co to znamená pro budoucnost
PR a marketing se vrací k jádru. Zpátky k tomu, proč tahle práce vůbec vznikla – vztahy, příběhy, autenticita.
Poslední roky byly o množství. Víc obsahu. Víc postů. Víc kampaní. Víc dat. Efektivita, škálovatelnost, growth hacking. Jenže tohle všechno dneska umí AI. A najednou je jasné, že to nestačí. Že obsah bez kontextu je jen hluk. Že data bez pochopení jsou jen čísla. Že kampaň bez autenticity je jen reklama, kterou všichni odscrollují pryč.
Technologie nám dala čas na to důležité. Dřív jsem trávila hodiny administrativou, reportingem, vyplňováním tabulek. Dneska mi to AI udělá za pár minut. A já můžu ten ušetřený čas věnovat strategii. Rozhovorům. Přemýšlení. Pochopení toho, co klient skutečně potřebuje versus co si myslí, že potřebuje.
Naše role se nemění. Vlastně se vrací tam, kde vždycky měla být: být lidmi pro lidi. Ne „content creators.“ Ne „social media manažeři.“ Lidmi, kteří rozumí příběhům, rozumí lidem, psychologii, rozumí tomu, jak se budují značky, které něco znamenají.
Když se dívám na to, kam směřujeme jako Brunch Marketing, vidím jasně. Nechceme růst do sta klientů. Nechceme být největší. Chceme být ti, ke kterým chodí lidé, kteří hledají partnera, ne dodavatele. Kteří chtějí budovat něco smysluplného, ne jen prodávat. Kteří věří, že ty nejlepší vztahy (ať už s klienty nebo se zákazníky) se budují pomalu, upřímně, s péčí.
V roce 2026 je butikový přístup naše největší silná stránka. Protože můžeme nabídnout něco, co AI nikdy nenahradí – skutečnou péči. Skutečné porozumění. Skutečné partnerství.
Takže když mě příště někdo zeptá, jestli AI nevezme práci marketérům a PR specialistům, odpovím: Vezme ji těm, kteří dělají jen to, co AI umí taky. Ale pokud jste v téhle práci kvůli vztahům, kvůli příběhům, kvůli tomu pocitu, když vidíte, jak klientova značka roste, pak je vaše práce potřebnější než kdy předtím.
A pokud hledáte agenturu, která vás nezamění za prompt, která si pamatuje vaše sny i vaše obavy, která sedí s vámi a řeší problémy jako partner, ne jako dodavatel?
Dáme brunch?
